Znak Švamberků

Málokterý český šlechtický rod se může svým historickým významem srovnávat s rodem pánů ze  Švamberka erbu labutě. Více než čtyři staletí zasahovali Švamberkové jako válečníci, diplomaté, stavebníci, hospodáři a nejvyšší zemští úředníci do běhu českých dějin a utváření naší krajiny.

Jednoduchý a elegantní švamberský znak s labutí patří nepochybně mezi esteticky nejpůsobivější erby české šlechty. Tento znak užívali Švamberkové až do svého vymření po meči roku 1664. Labuť je popisována či zobrazována vždy jako stříbrná (bílá), barva štítu většinou jako červená. Existují však i výjimky, např. stříbrná (bílá) labuť na zlatém (žlutém) štítě, která je zobrazena na první mapě Čech od Mikuláše Klaudyána z roku 1518. Zda se jednalo o dočasné polepšení znaku Švamberků či omyl tvůrce mapy, nelze ovšem rozhodnout.

Erbovní nástěnné malby, mezi nimiž se nalézá i znak Švamberků, zůstaly zachovány na hradě Zvíkově, v erbovní síni píseckého hradu (datováno do  roku 1479), honosná erbovní galerie (z roku 1588) je také zachována v bývalé velké síni zámku v Horšovském Týně, podobný freskový soubor znaků se nalézá v tzv. Svatební síni Petra Voka na zámku v Bechyni (datován do let 1599 – 1602) a též ve velkém sálu na zámku v Budyni.

Nejrozsáhlejší kolekci kreslených švamberských znaků najdeme v Atlasech erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty A. Sedláčka, kde autor zachytil celkem 22 švamberských znaků podle dobových pramenů z let 1257  – 1513. Labuť ve většině případů je zde zobrazena obrácená hlavou heraldicky vpravo, pouze ve třech případech vlevo. Pečetí švamberského rodu se znakem labutě uvádí Sedláček celkem 17. Originální švamberské pečeti v různém stavu zachovalosti se nacházejí v písemných památkách našich archivů. Někdy je možno pod pečetěmi nebo přímo přes ně nalézt i vlastnoruční podpisy Švamberků.

Švamberské znaky se dodnes zachovaly i na četných náhrobcích. Na  nejvýznamnějším místě – metropolitním chrámu sv. Víta na Pražském Hradě – jsou umístěny dokonce tři švamberské náhrobníky. Švamberské náhrobky v západních a jihozápadních Čechách podrobně zdokumentoval Z. Procházka (Historické náhrobníky Domažlicka, s J. Oulíkem Historické náhrobníky Tachovska a s J. Úlovcem Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov). Největší soubor švamberských náhrobníků s heraldickou výzdobou dnes nalezneme ve  Švamberské kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Starém Sedle, jedná se o čtyři náhrobníky. Rozsáhlejší soubor švamberských náhrobníků býval v děkanském kostele sv. Mikuláše v Boru u Tachova, kde se jich nalézalo šest. Při barokní přestavbě byly tyto náhrobníky zničeny. Také v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Poběžovicích je zachován jeden náhrobník z roku 1575. Další čtyři náhrobníky se nacházely v kapli sv. Máří Magdalény na hradě Švamberku / Krasíkově, po devastaci kaple v roce 1964  byly však z presbyteria přeneseny do klášterního chrámu v Kladrubech.

Další artefakty, na kterých můžeme dnes nalézt švamberské labutě, představují architektonické články. Jedním z nejkrásnějších je druhotně osazený portál z bývalé kaple sv. Jiří na jižní straně kostela sv. Máří Magdalény na hradě Švamberku. Mezi dvěma zrcadlově umístěnými švamberskými znaky v horních rozích portálu se nalézají dva dráčci, kteří se nepochybně vztahují k patronovi původní kaple – sv. Jiří.

Švamberské znaky nechybí ani na kamnových kachlích, ač vzhledem k významu rodu se jich zatím nalezlo málo, přesněji řečeno dva. Jeden z nich byl nalezen při výzkumu na hradě Křivoklátu, zobrazuje labuť, které však chybí štít, obrácenou heraldicky vlevo. Spojitost Švamberků s Křivoklátem je ovšem nejasná. Druhý nález je z Prahy datovaný do  poloviny 14. století a zobrazuje labuť obrácenou heraldicky vlevo v gotickém štítu. Labuť drží v zobáku neidentifikovatelný předmět, snad rybu, což je jediný případ tohoto druhu ve švamberské heraldice.

Švamberské erby se také zachovaly na pamětních mincích ražených roku 1560 Janem Erazimem ze Švamberka, nejvyšším mincmistrem Českého království. Erby vyražené na těchto mincích zachovávají tradiční podobu s labutí ve štítu. Není však výjimkou, že jedna a táž osoba užívá dvě varianty znaku s různě obrácenými labutěmi. Švamberská heraldika nebyla tedy přísně dogmatická a v detailech se měnila podle vkusu nositele rodového znamení.

Znak stříbrné labutě na červeném štítu užívaly četné šlechtické rody, zejm. na území jižního Německa a Švýcarska. K švamberskému znaku se  bohužel nedochovala žádná erbovní pověst, která by vysvětlovala, jakým způsobem byl tento elegantní pták přijat jako rodový emblém.

Čerpáno z :JÁNSKÝ, J. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice, 2006.