Obecní úřad
Konstantinovy Lázně
Lázeňská 27
349 52 Kontantinovy Lázně
Šipín - historie poutního místa
ŠIPÍN - historie
Šipín - maličká osada, která je vzdálena cca 6 km jihovýchodně od Konstantinových Lázní. Leží na samém kraji okresu Tachov a snad právě proto je mimo centrum zájmu zdejších obyvatel. V osadě nalezneme jen čtyři stavení – kostel sv. Barbory, dřívější školu, dnes již opuštěnou a tiše chátrající, dále zde stojí bývalá fara a hájovna, které jsou dnes využívány pouze k rekreačním účelům. I přesto je Šipín a jeho okolí velmi zajímavou lokalitou, jejíž historie je dodnes zahalena zčásti tajemstvím a opředena mnoha pověstmi.
„Šipínská lesní školička“
Dějiny školy na Šipíně nás zavedou do druhé poloviny 18. stol. Doposud bylo totiž nižší školství přenecháno přednostně církvi, základní vrchnosti a obcím, které vykonávaly také patronátní právo. Stát se v žádné době nestaral o vzdělání lidu, ba někteří panovníci a šlechtici byli toho názoru, že nevzdělaným poddaným se lépe vládne. Velká změna nastala až za vlády císařovny Marie Terezie, která se rozhodla přistoupit k rozsáhlým reformám školství. Byl vypracován „Všeobecný školní řád“ (první říšský zákon o národních školách), který vyšel 6. 12. 1774. Císař Josef II. pokračoval v reformě školství způsobem, že nechával rušit početné kláštery, aby získal peníze (náboženský fond) pro založení nových škol. Z tohoto náboženskému fondu byla zřízena i škola na Šipíně. Na Bezdružicku tak existovalo s farními školami kolem roku 1830 prokazatelně 12 škol: 9 patronátních, 1 škola náboženského fondu (Šipín) a 2 soukromé. Ostatní školy bezdružického soudního okresu vznikly teprve v průběhu 19.století a později.
Zdejší škola byla postavena v roce 1788 hned vedle kostela. Na Šipín docházely děti z blízkých vesnic a to z Rozněvic, Mydlovar a Pakoslavi. První vyučování zahájil učitel Witus Schreil z Bezdružic.
Kvůli stále vzrůstajícímu počtu žáků již nedostačovala stávající škola, a proto byla během roku 1893 postavena nová školní budova v místě bývalého požárem zničeného hostince. Kníže Löwenstein vydal nejen nutná povolení ke stavbě, ale celou ji dokonce financoval, což obnášelo 4.180 zlatých. Dohledem nad stavebními pracemi byl pověřen tesařský mistr Josef Däumling a hlavním stavitelem byl Adolf Brunn z Kladrub. Do nové budovy bylo nakonec přeneseno veškeré vybavení z původní školy. Slavnostní předání pak proběhlo za přítomnosti pana vikáře, mnoha učitelů z okolí a velkého počtu přihlížejících dne 10. 9. téhož roku.
Z matriky školy se dovídáme další zajímavé informace. Škola byla jednotřídní veřejná a obecná. Učebna byla zařízena velmi jednoduše. Venku nechybělo ani letní cvičiště o rozměrech 9 x 9 m2, které bylo vybaveno i potřebným nářadím. Plocha celé školní zahrady činila 400 m2. Školní budovu zpravidla obýval i učitel (s rodinou), k dispozici měl dva pokoje a kuchyň. Do budovy nebyla tehdy ještě zavedena elektřina ani vodovod, a tak se chodilo pro vodu ke studni cca 5 minut od školy.
V důsledku vzrůstajícího počtu žáků, který mezitím vystoupil až na 90, a kvůli nebezpečné cestě do školy, byla v roce 1927 povolena expozitura obci Pakoslav. Ta začala okamžitě se stavbou vlastní školní budovy. Stála 145.000,-- Kč a byla roku 1928 dne 3. 2. předána svému účelu. Výuku náboženství zajišťoval v této škole farář ze Šipína, který musel do Pakoslavi pravidelně docházet.
Od zřízení šipínské školy do roku 1934 se zde vystřídalo nemalé množství učitelů. Většina z nich však nezůstala ve zdejší škole příliš dlouho. Jedním z nejoblíbenějších učitelů mezi žáky byl Johannes Urzidil, vždy dokázal zajistit dobrou úroveň vyučovaní a navíc byl vynikajícím hudebníkem. Posledním předválečným učitelem je Anton Mayer. Není jisté, zda byl těsně před či během války někým vystřídán. Matrika školy informuje jen o tom, že v roce 1937/38 probíhala nadále výuka. Co se však dělo během války, o tom opět nejsou k dispozici žádné informace. Pouze z výpovědi poválečného učitele pana Fialy se dovídáme, že během války prý navštěvovalo školu cca 80 dětí. Samozřejmě se všechny děti nemohly vejit do jedné učebny a tak bylo nutné vyučování rozdělit do dvou směn, tzn. 40 dětí chodilo do školy dopoledne a 40 dětí odpoledne.
Po válce byla výuka obnovena až v roce 1956 a trvala pouhých 11 let, poté byla škola definitivně uzavřena. Školní rok 1956/57 začal o několik dní později a to až 10. 9. Důvodem zpoždění bylo uklízení celé budovy. V poválečné době se zde totiž konaly letní tábory. Bylo tedy nutné rychle sehnat základní vybavení do třídy. Školní lavice poskytly školy z okolních vesnic a jako prozatímní tabule sloužila celý jeden rok polovina stolu od stolního tenisu, která byla postavena na židli a opřena o stěnu. Teprve za rok byly našetřeny peníze na pořádnou školní tabuli. Do roku 1961 nebyla v budově elektřina a tak se začátek vyučování musel přizpůsobit dennímu světlu.
Již od počátku 20. století zájem o šipínskou školu slábl a po roce 1967 byla zrušena zcela. Jedním z hlavních důvodů bylo, že okolní obce začaly zakládat školy vlastní a dosti velkou nevýhodou byla i docházková vzdálenost do osady.
Po roce 1967 připadla škola Domu pionýrů a mládeže v Dýšiné a probíhaly zde opět letní tábory. Následně se budova stala rekreačním zařízením Státního statku Úlice, poté Státního statku Úněšov a po roce 1989 zakoupila objekt školy Lesní společnost Stříbro, a. s. V současnosti je většina šipínských objektů po rekonstrukci.