oficiální stránky obce Konstantinovy Lázně

Portál občana

Historie lázeňství

Historie lázeňství v Konstantinových Lázních

Příběh zdejších lázní se začal psát před více než dvěma stoletími. U jeho zrodu stály minerální prameny, odhodlání místních sedláků a později také podpora knížete Konstantina z Löwensteinu.

První objevení léčivých pramenů

Minerální prameny u tehdejší Nové Vsi byly svými léčivými účinky známé již od nepaměti. Větší zájem o ně se probudil na sklonku 18. století, kdy se na bezdružickém panství uskutečnily na tehdejší dobu rozsáhlé geologické průzkumy. Jejich cílem bylo nalézt ložiska zlata, stříbra či rumělky, která se využívala k výrobě rtuti.

Výsledky průzkumů přivedly novoveské sedláky k myšlence využít zdejší léčivé prameny. U sirného pramene, v místě dnešního prostoru za kavárnou Staré Lázně, proto postavili jednoduchou dřevěnou lázeňskou budovu. Pramen tehdy vyvěral v prostředí obklopeném rašeliništěm.

Významným okamžikem se stal rok 1809, kdy si Konstantin kníže Löwenstein vyžádal odborné posouzení léčivých účinků zdejší vody. O vyjádření požádal známého odborníka, doktora Nehra z Mariánských Lázní, který se o její léčivosti vyslovil příznivě. Toto doporučení pravděpodobně podnítilo další snahy o získání prameniště a okolních pozemků do knížecího vlastnictví. Jednání s místními sedláky však zpočátku nepřinesla žádný výsledek.

Novovesští sedláci mezitím pokračovali ve vlastním lázeňském podnikání. V roce 1812 vybudovali novou kamennou lázeňskou budovu s potřebným zázemím, později známou jako Stará Lázeň. Nabízela 22 pokojů, stravovací zařízení a pět lázeňských kabin.

První zděná lázeňská budova – Stará Lázeň

První zděná lázeňská budova (Staré Lázně)

Kníže Konstantin Löwenstein a začátky rozvoje lázní

Výstavba lázeňské budovy představovala pro tehdy chudou obec Nová Ves značnou finanční zátěž. Náklady dosáhly 7 070 zlatých a 57 krejcarů vídeňské měny, které obec nebyla schopna uhradit. Neměla ani prostředky na další rozšiřování lázní. Nakonec proto nabídla jejich prodej knížeti Löwensteinovi a jako součást dohody požadovala také zrušení robotních povinností.

Kníže však s koupí nijak nepospíchal a zřejmě vyčkával na příznivější podmínky. Mezitím, v roce 1815, se v souvislosti s dalšími geologickými průzkumy na panství začalo s čištěním pramenišť a úpravou jímek. Obyvatelé se tak dočasně nemohli koupat. Dne 9. srpna 1815 dokonce místní lidé prameniště obstoupili a snažili se dalším pracím zabránit. Když však byly z Plzně povolány dvě kompanie vojáků tamního 35. pěšího pluku, od svého odporu nakonec upustili.

K rozhodnutí o prodeji lázní došlo až 6. června 1835, kdy bylo novoveským sedlákům úředně oznámeno, že kníže Konstantin Löwenstein hodlá lázeňské objekty převzít. Za lázně bylo vyplaceno celkem 1 843 zlatých a 38½ krejcaru. Kníže zároveň převzal také dluhy vůči městské pokladně ve Stříbře.

Zrod skutečného lázeňského místa

O dalším osudu lázní se dochovalo poměrně málo informací. Víme však, že kníže Konstantin Löwenstein nechtěl lázeňský provoz řídit sám a pronajímal jej dalším zájemcům. Stanovil přitom podmínku, aby chudí a méně majetní návštěvníci měli možnost využívat koupele zdarma nebo za symbolickou cenu.

Lázeňská budova se postupně stala oblíbeným výletním cílem obyvatel Bezdružic a širokého okolí.

Pro další rozvoj bylo velmi důležité období, kdy na panství působil hospodářský rada Reinhard Müller. Löwensteinské panství tehdy získalo další slatinné pozemky, které dosud patřily obci Nová Ves. Na jejich části byl vybudován velký rybník v prostoru dnešního koupaliště, vznikla silnice ke Starým Lázním a na původně pusté a holé slatinné ploše byl vysázen park se stovkami stromů a okrasných keřů.

Kníže Löwenstein si dobře uvědomoval, že budoucnost lázní nemůže stát pouze na rašelinných koupelích. Důležitou součástí léčby měla být také pitná kúra. Nechal proto zachytit minerální prameny na úpatí Hradišťského vrchu, v místech dnešních pramenů v centru lázeňského parku. Jejich minerální a plynný obsah nechal následně prozkoumat pražským chemikem profesorem doktorem Josefem Lerchem.

Příznivé výsledky rozborů vedly k dalšímu rozvoji lázeňství. Za značných finančních obětí bylo rozšířeno vlastnictví pozemků v okolí Starých Lázní. Celý tento majetek byl následně podle přání knížete převeden na plzeňskou společnost v čele s doktorem F. Pankratzem.

Pod novým vedením začala další významná kapitola zdejšího lázeňství. V roce 1873 byla postavena nová dvoupatrová lázeňská budova, zřízena kolonáda a založen dnešní lázeňský park.

Hlavní lázeňská budova Prusík v roce 1875

Stávající hlavní budova Prusík v roce 1875

Minerální prameny a Mariánská kaple

V místě dnešního Prusíkova pitného pavilonu bylo zachyceno dalších pět léčivých minerálních pramenů. Dostaly jména Karlův, Žofiin, Františkův, Giselin a Skalní. Jejich složení bylo podobné jako u dnešního hlavního pramene.

Významnou historickou památkou se stala také kaple Panny Marie Lurdské. Kolem roku 1900 ji nechala na mírném návrší při příjezdové cestě k hlavní lázeňské budově postavit manželka doktora Pankratze. Stavbu provedl za 3 500 zlatých zednický mistr Martin Brosch z Břetislavi. Vysvěcena byla farářem Nagerlem ze sousední farnosti Okrouhlé Hradiště.

Kaple byla v roce 1997 opravena obcí a dodnes patří k půvabným historickým místům Konstantinových Lázní.

Kaple Panny Marie Lurdské

Kaple Panny Marie Lourdské

Od poklidných lázní k rozvíjejícímu se městečku

Až do první světové války byly Konstantinovy Lázně, pojmenované po svém významném příznivci a dobrodinci knížeti Konstantinovi z Löwensteinu, poklidným venkovským lázeňským místem. Vyhledávali je především lidé, kteří zde během letních měsíců hledali klid, samotu okolních lesů a úlevu od zdravotních potíží, zejména dny, tedy pakostnice, a srdečních onemocnění.

Největší rozmach zaznamenaly lázně po napojení na železniční síť v roce 1901. Lepší dopravní dostupnost přivedla nové návštěvníky a podpořila další rozvoj. Začaly vznikat nové hotely a vily, po první světové válce také koupaliště s písečnou pláží ve Starých Lázních. Postupně byl vybudován vodovod, elektrické vedení a kino.

Významnou stavební proměnou prošla v roce 1928 také původní jednopatrová hlavní lázeňská budova, která byla přestavěna do podoby, jakou známe dnes.

Rozvoj lázní se odrážel i v rostoucí výstavbě. Zatímco kolem roku 1924 zde stálo přibližně 70 domů, v roce 1934 už jich bylo 110.

Dobová pohlednice Konstantinových Lázní

Dobová pohlednice

Lázně v novodobé historii

Majitelé a nájemci lázní se v průběhu let poměrně často střídali. Po druhé světové válce se lázně staly majetkem státu a od roku 1956 byly organizačně začleněny pod správu Mariánských Lázní.

Další významný mezník přišel v roce 1992, kdy se lázně staly majetkem společnosti Léčebné lázně Konstantinovy Lázně, a. s.

Tím se začala psát další kapitola jejich novodobé historie – historie lázeňského místa, které si dodnes uchovává svůj jedinečný charakter, tradici a klidnou atmosféru.

 

OBEC

Švihákův kulturní kalendář

Listopad2026
Po Út St Čt Pá So Ne